Současní IMMOLATION jsou kapelou dvou tváří. Zatímco naživo excelují, na studiových nahrávkách se poslední dobou tak trochu trápí. Zatím nejhůře bylo na „Harnessing Ruin“, kde newyorská legenda nejen že nepůsobí zrovna dvakrát svěže, ale co je snad ještě horší, sahá až k překvapivě okatému vykrádání své vlastní tvorby. Ovšem na slabší chvilku mají právo i ty největší kapacity, proto jsem své oblíbence rozhodně neodsunul do pozadí, ba právě naopak, pod dojmem fantastického live setu v pražském Lucerna Music Baru jsem s napětím očekával příchod sedmého řadového alba „Shadows In The Light“.

Přiznám se, že zhoubný proces experimentování se zvukem, jenž započal již na „Unholy Cult“, jsem dodnes nedokázal plně akceptovat. Zbytečně ostré vyznění se totiž neblaze podepisuje na atmosféře, shodou okolností esenciální to složce produkce IMMOLATION. Nemám nic proti maximálně čitelnému zvuku, u moderních prog/techno death metalových kapel ho dokonce přímo vyžaduji, leč v případě pravého old school zastávám zcela opačný názor. K čemu fúzovat (nebo chcete-li jinak, násilně roubovat) vyčištěný sound s poměrně archaickou skladatelskou filosofií? Výsledek pak ani nemůže být jiný než rozpačitý, v aktuálním případě pak ještě navíc dává na frak jedinečnému charismatu, kterým tahle americká ikona kdysi doslova zesměšňovala veškerou žánrovou konkurenci.

Ale ano, jsou to pořád oni, hra lysého Mefista Roberta Vigni i skvostný vokál Rosse Dolana jsou natolik nezaměnitelnými atributy, že „Shadows In The Light“ budete těžko řadit někam jinam než do diskografie IMMOLATION. Nová deska ovšem nestartuje zrovna nejšťastněji, trochu upozaděný vokál v „Hate´s Plague“ překvapí, nezvykle úsporné, black metalem načichlé kytary pak dokonale znervózní. Ihned jsem si s nostalgií zavzpomínal na „Once Ordained“, otvírák třetího velkého alba „Failures For Gods“, na mysli mi vytanul mohutný drtivý sound a Dolanův exkluzivní growling „A world… in chaos… a people… lost“. Nechme však snění a pojďme raději hodně rychle zpět do tvrdé reality, která začíná nastavovat přívětivější tvář až s příchodem třetí položky „World Agony“. Pestrá skladba konečně evokuje ducha pravých IMMOLATION, zvuk se mírně zahustí a drobný mužík u mikrofonu opět předvádí své úžasné vokální dřevorubectví v plné kráse. Speciální kapitolou jsou melodie, oproti „Harnessing Ruin“ ještě více vytažené do popředí a v mnoha případech jednoznačně hrající dominantní roli. Cožpak o to, často je to jednoznačně ku prospěchu věci (viz úvod „Weight Of Devotion“ nebo těžce návykový refrén „Passion Kill“), ovšem jindy zase trochu na škodu (až moc přeplácaný závěr „Whispering Death“).

Nedá se nic dělat, IMMOLATION jsou dnes úplně jinou kapelou, jejich unikátní spirit je téměř kompletně pohřben, obskurní „evil“ atmosféra už dávno vyšuměla do ztracena. Ne, „Shadows In The Light“ není vůbec špatná deska, ovšem já se pořád nemůžu smířit s tím, že ji natočili autoři mocných záznamů „Failures For Gods“ nebo „Close To A World Below“. Pakliže jste s IMMOLATION začínali od „Harnessing Ruin“, tak nové album uvítáte s nadšením, pakliže ale nedáte dopustit na „Dawn Of Possession“ a jeho tři následovníky, budete pravděpodobně odcházet zklamáni. Z mého hodnocení je asi jasné ke kterému názorovému proudu se hlásím já.

Jak hodnotím předchozí desky:
Dawn Of Possession [8/10]
Here In After [8.5/10]
Failures For Gods [9/10]
Close To A World Below [10/10]
Unholy Cult [8/10]
Harnessing Ruin [7/10]